krzno

čeština editovat

výslovnost editovat

IPA: [kr̩znɔ]

dělení editovat

krz-no

podstatné jméno editovat

rod střední

skloňování editovat

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	krzno	krzna
genitiv	krzna	krzen
dativ	krznu	krznům
akuzativ	krzno	krzna
vokativ	krzno	krzna
lokál	krznu/krzně	krznech
instrumentál	krznem	krzny

význam editovat

(dříve) vojenské kožené roucho
- Jako se v noci všichni v kdejaké krzno či plášť halili, tak je nyní kus po kuse zase odkládali..
- Vlastní bratr kníže Oldřich, Vršovci popuzován, dal Jaromírovi oči vyloupati. Tmavé krzno z prosté látky vlnilo se po skloněném, předčasně sestaralém těle.^[1]
- Někteří pánové skoro křičeli, chytali druh druha za cíp krzna nebo suknici na prsou a jeden druhého se navzájem snažil o něčem přesvědčit.
- Ty poslední z mluvčí všech, jenž proti tyranům zlým na trůnech před láskou boží mluvíš! Obrň svoji hruď krznem moudrosti, vznes hrdé témě, hoď čile kopí své, tě nepolekej zmar, ať valí ze sta bran se na tě v zástupech jich šiky bezčetné!^[2]
(archaicky, dříve) kožešinový plášť
- I přibyly houfy ze všech žup, z dalekých, blízkých, přibyly ku Praze, na koních, pěšky, v brni a v přílbách i v kožiších, krznech, v čepicích beránčích, vlčích, rysích a jiných, nestejní v odění, stejně však mužného srdce a bitvy žádostiví.^[3]
- Všichni domovníci v městě dostali rozkaz, aby zalarmovali partaje a každý schopný a zdravý muž aby se dostavil na shromaždiště. Ženy žižkovské, nedbajíce předpisů domovního řádu, vyklepávaly krzna a šat svých mužů i mimo určené hodiny a pilně čistily zbroj. Mnohé paní a dívky, pokud neměly mikáda, ubíraly se k holiči, aby jim ustřihl copy, z nichž se pletly tětivy k lukům a samostřílům.^[4]