Až tam v hlubinách lidomorny slyšeti bylo jejich jásání. Anežka vzpamatovavši se ze své hrůzy hmatala kolem sebe. Ale nenalezla východu a ani nejmenší naděje neměla, že by vyvázla. Kam sáhla, našla jen vlhké kamení a na zemi kolem ní byly kosti a lebky, pozůstatky těch, kteří před ní tam zhynuli dlouhou, strašlivou smrtí hlady.[1]
