Pokud ve městech a okresích, v nichž jest usedlý značný zlomek státních občanů československých náležících k menšinám náboženským, národním a jazykovým, mají býti určité částky vynaloženy na výchovu, náboženství neb lidumilnost z veřejných fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů obecních neb jiných veřejných, zabezpečuje se těmto menšinám v mezích všeobecných předpisů pro veřejnou správu platných přiměřený podíl na požitku a používání.[1]
Ty jeho přísné mravy, život plný kázně, beze vší náruživosti, tak že nebylo, co by při něm kdo káral, ten smutný, vyzáblý obličej, jeho i k těm nejnižším se skloňující lidumilnost kázala mocněji nežli jakákoli výmluvnost jazyka,[2]