Z praslovanského *mati, z praindoevropského *méh₂tēr.
pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
máti
|
—
|
genitiv
|
máti
|
—
|
dativ
|
máti
|
—
|
akuzativ
|
máti
|
—
|
vokativ
|
máti
|
—
|
lokál
|
máti
|
—
|
instrumentál
|
máti / mátí
|
—
|
- V současnosti už se v plurálu neužívá
- V plurálu jsou pravidlem tvary z kmene matera[1]
- (hovorově) matka (rodič)
- (hovorově) matka (starší žena)
- (básnicky) matka (starající se žena)
- (básnicky) matka (něco milovaného, k čemu má člověk blízký vztah)
- ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Praha : Academia / Ústav pro jazyk český, rev. 2015-11-13, [cit. 2016-02-04]. Kapitola máti.