makulář

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈmakʊlaːr̝̊]

dělení

• ma-ku-lář

etymologie

Z novolatinského macularium, které odvozeno od substantiva macula. Srovnej např. italské macchia, španělské Imaculada, francouzské maille nebo české makulatura.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	makulář	makuláře
genitiv	makuláře	makulářů
dativ	makuláři	makulářům
akuzativ	makulář	makuláře
vokativ	makuláři	makuláře
lokál	makuláři	makulářích
instrumentál	makulářem	makuláři

význam

1. (zastarale) písemnost napsaná na nečisto

související

• makulatura
• Imakuláta
• -ář