čeština

editovat

etymologie

editovat

Z marný, tratit a -ný.

výslovnost

editovat
  • IPA: [marnotratniː]

dělení

editovat
  • mar-no-trat-ný

přídavné jméno

editovat
  • tvrdé

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ marnotratný marnotratný marnotratná marnotratné marnotratní marnotratné marnotratné marnotratná
genitiv marnotratného marnotratného marnotratné marnotratného marnotratných marnotratných marnotratných marnotratných
dativ marnotratnému marnotratnému marnotratné marnotratnému marnotratným marnotratným marnotratným marnotratným
akuzativ marnotratného marnotratný marnotratnou marnotratné marnotratné marnotratné marnotratné marnotratná
vokativ marnotratný marnotratný marnotratná marnotratné marnotratní marnotratné marnotratné marnotratná
lokál marnotratném marnotratném marnotratné marnotratném marnotratných marnotratných marnotratných marnotratných
instrumentál marnotratným marnotratným marnotratnou marnotratným marnotratnými marnotratnými marnotratnými marnotratnými

stupňování

editovat
stupeň tvar
pozitiv marnotratný
komparativ marnotratnejší
superlativ nejmarnotratnejší

význam

editovat
  1. který nadměrně či příliš snadno utrácí vydělané či jinak získané peníze
    • Nevzdělanost, pověra, zištnost, pyšný, marnotratný život – to byly obyčejné vlastnosti důstojníků církve české ve středověku.[1]

překlady

editovat

synonyma

editovat
  1. rozhazovačný, utrácivý, zhýralý, rozmařilý

fráze a idiomy

editovat

související

editovat

poznámky

editovat
  1. BOROVSKÝ, Karel Havlíček. Reformy v církvi.