Columba mea in forāminibus petrae, in cavernā mācĕriae, ostendĕ mihi faciem tuam, sōnet vōx tua in aurĭbus meīs! Vōx enim tua dulcis et faciēs tua decōra. – Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, ukaž mi svou tvář, nechť zazní tvůj hlas v mých uších! Neboť tvůj hlas je lahodný a tvůj obličej sličný.