milence

čeština

výslovnost

• IPA: [mɪlɛnt͡sɛ]

dělení

• mi-len-ce

podstatné jméno (1)

• rod mužský životný

význam

1. genitiv singuláru substantiva milenec
   • Z romantického milence udělal se všední, praktický člověk.
2. akuzativ singuláru substantiva milenec
3. akuzativ plurálu substantiva milenec

podstatné jméno (2)

• rod ženský

význam

1. dativ singuláru substantiva milenka
2. lokál singuláru substantiva milenka
   • Poškrábaný Gusta se vzpamatoval nejdříve a se zuřivým výkřikem se vztekle hnal po své bývalé milence.