češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [mɪlɛnɛt͡s]

děleníEditovat

  • mi-le-nec

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ milenec milenci
genitiv milence milenců
dativ milenci / milencovi milencům
akuzativ milence milence
vokativ milenče milenci
lokál milenci / milencovi milencích
instrumentál milencem milenci

významEditovat

  1. muž v milostném vztahu k ženě
    • »To jste vy, Alois ?« otázala se milence, kterýž dosud překvapením promluvití nemohl. »Na koho čekáte?« »Inu, můj bože, na vás, Katynko!« odpověděl stísněně milenec.[1]
  2. (v plurálu) dvojice osob ve vzájemném milostném vztahu

překladyEditovat

  1. muž v milostném vztahu

synonymaEditovat

  1. milý, milovník

antonymaEditovat

  1. nenávistník

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Ignát Hermann: Z pražských zákoutí

externí odkazyEditovat

  •   Encyklopedický článek Milenec ve Wikipedii