mistrův

čeština

výslovnost

• IPA: [mɪstruːf]

dělení

• mis-t-rův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména mistr příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	mistrův	mistrův	mistrova	mistrovo	mistrovi	mistrovy	mistrovy	mistrova
genitiv	mistrova	mistrova	mistrovy	mistrova	mistrových	mistrových	mistrových	mistrových
dativ	mistrovu	mistrovu	mistrově	mistrovu	mistrovým	mistrovým	mistrovým	mistrovým
akuzativ	mistrova	mistrův	mistrovu	mistrovo	mistrovy	mistrovy	mistrovy	mistrova
vokativ	mistrův	mistrův	mistrova	mistrovo	mistrovi	mistrovy	mistrovy	mistrova
lokál	mistrově / mistrovu	mistrově / mistrovu	mistrově	mistrově / mistrovu	mistrových	mistrových	mistrových	mistrových
instrumentál	mistrovým	mistrovým	mistrovou	mistrovým	mistrovými	mistrovými	mistrovými	mistrovými

význam

1. náležící mistrovi