mlčím

čeština

výslovnost

• IPA: [ml̩t͡ʃiːm]

dělení

• ml-čím

sloveso

• nedokonavé

význam

1. první osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa mlčet
   • „Mlč, neurážej ji; jakž se můžeš opovážit, sprosťáku, a mluvit o rozumné té paničce takovým tónem!?“ „Inu, už mlčím; vím ale, že vám toho dost na příkoř udělala“