mluvkaření

čeština

výslovnost

• IPA: [mlʊfkar̝ɛɲiː]

dělení

• mluv-ka-ře-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mluvkaření	mluvkaření
genitiv	mluvkaření	mluvkaření
dativ	mluvkaření	mluvkařením
akuzativ	mluvkaření	mluvkaření
vokativ	mluvkaření	mluvkaření
lokál	mluvkaření	mluvkařeních
instrumentál	mluvkařením	mluvkařeními

význam

1. (expresivně) plané mluvení
   • Jestliže Vilém po uzavření míru s Trockým slavnostně prohlašuje, že se teď baltičtí Němci mohou veřejně zvát Němci, je to jen důkaz, že ani válka ho nevyléčila z jeho mluvkaření.

synonyma

1. tlachání, žvanění, tlučhubovství

související

• mluvka
• mluvit