mníti

čeština

Kořen -mn- je přítomný také např. v českých slovech vzpomenout (si), upomínka, pomni, namanout se, zapomínat; dále pak se s ním shledáváme v latinském meminisse, memento, reminiscere, starořeckém ἀναμιμνήσκειν (anamimnéskein) (z nějž mj. naše anamnéza), v německém meinen, anglickém mean apod.

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	mním	mníš	mní	mníme	mníte	mní / mnějí

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	mni	mněme	mněte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	mně	mníc	mníce

(archaicky, knižně, zastarale) (mníti + že), (řidčeji:) (mníti + inf.) chovat názor, domnívat se
- Mněl, že v mukách ohnivých tam plane vlastní jeho srdce rozervané.^[1]
- Tu mněly bláhové mé oči, že kývá vstříc mi vstříc mi výsměch zlý.^[2]
- „Platí! A zítra do Prahy.“ „Jak? Zítra?“ překvapen divil se Vávra, „mněl jsem, že půjdeme dnes. Pak neplatí! — S Bohem!“^[3]
(archaicky, knižně, zastarale) (mníti + někoho + nějakým) považovat za
- Dosti často jsem se potýkal s lupiči, na cestě jsem byl zůstaven téměř ubit, jako buřič jsem byl v Americe odsouzen na šibenici a u čínských břehů kdes s lodní paluby jsem byl vmeten v moře. Pokaždé jsem se mněl ztraceným a vždy súčtoval jsem s osudem svým bez jakéhokoli dojmu a stesku.^[4]