močit

čeština

výslovnost

• IPA: [mɔt͡ʃɪt]

dělení

• mo-čit

sloveso

• intranzitivní i tranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	močím	močíš	močí	močíme	močíte	močí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	moč	močme	močte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	močil	močila	močilo	močili	močily	močila
trpné	močen	močena	močeno	močeni	močeny	močena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	moče	močíc	močíce

význam

1. vylučovat moč
   • Potřebuji močit.
   • močit krev
2. (zastarale) vystavovat působení kapaliny ponořením do ní
   • Anuška konopě močila, žabka jí do kapsy skočila; na druhý den močila len, žabka jí z kapsičky skočila ven.

překlady

1. vylučovat moč

   • angličtina: urinate
   • francouzština: uriner
   • němčina: urinieren
   • švédština: urinera
2. —

synonyma

1. (hovorově) čurat, (dětsky) cíkat, (vulgárně) chcát
2. máčet, namáčet

související

• vymočit (vymočit se)
• pomočit (pomočit se), pomočovat (pomočovat se)
• namočit (namočit se), namáčet (namáčet se)
• moč
• močení