Chodil totiž Svatý Žid tehdy tak dlouho městem, až přišel na trh. Tam se zastavil a rozhlížel se. Ale neviděl nic divného. Najednou však přece viděl. Spatřil totiž zčistajasna starého sedláka. Sedláka s rancem a s holí. Oka nemohl ze starocha spustit. Pořád se na něj díval a díval. Až se nakonec milý mužík dopálil (nedopálil se; ale vypadalo to tak) a povídá: „A ščo ty na mene tak divyš sje, Žide!?“ –– A poněvadž mu ten mužík řekl tenkrát „Žide“, tak mu též my říkáme Žid; Svatý Žid. Ten mužík byl totiž prorok Eliáš v přestrojení.[1]
