čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [mʊnduːr]

dělení editovat

  • mun-dúr

etymologie editovat

Francouzské (resp. románské) monter (vystoupit, monter un cavalier — opatřit jezdci výzbroj) se na začátku 17. století dostalo ve zúženém významu do vojenské němčiny jako montieren („opatřit všechno ostatní pro vojáka nutné mimo zbraň.“) Vojenské výzbroji se pak ve vojenské (slangové) němčině říkalo Mundirung a později (na konci 17. století) Mondour (Mundur). První známé užití v češtině je z Harantových Pamětí z roku 1631 („Steinau regiment 500 koní silen, dobře vymundírovaný, ale v ten čas sotva 300 koní byl.“)[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ mundúr mundúry
genitiv mundúru mundúrů
dativ mundúru mundúrům
akuzativ mundúr mundúry
vokativ mundúre mundúry
lokál mundúru mundúrech
instrumentál mundúrem mundúry

význam editovat

  1. (zastarale) uniforma, stejnokroj
    • V Sarajevě taky byla nějaká přehlídka. Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí být, jinak by si nikdo nedělal z ničeho nic.[2]
  2. (expresivně) oblek, šaty

související editovat

poznámky editovat

  1. TITZ, Karel. Mundur. Naše řeč, 1940, roč. 24, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války