mundúr
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [mʊnduːr]
dělení editovat
- mun-dúr
etymologie editovat
Francouzské (resp. románské) monter (vystoupit, monter un cavalier — opatřit jezdci výzbroj) se na začátku 17. století dostalo ve zúženém významu do vojenské němčiny jako montieren („opatřit všechno ostatní pro vojáka nutné mimo zbraň.“) Vojenské výzbroji se pak ve vojenské (slangové) němčině říkalo Mundirung a později (na konci 17. století) Mondour (Mundur). První známé užití v češtině je z Harantových Pamětí z roku 1631 („Steinau regiment 500 koní silen, dobře vymundírovaný, ale v ten čas sotva 300 koní byl.“)[1]
podstatné jméno editovat
- rod mužský neživotný
skloňování editovat
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | mundúr | mundúry |
genitiv | mundúru | mundúrů |
dativ | mundúru | mundúrům |
akuzativ | mundúr | mundúry |
vokativ | mundúre | mundúry |
lokál | mundúru | mundúrech |
instrumentál | mundúrem | mundúry |
význam editovat
- (zastarale) uniforma, stejnokroj
- V Sarajevě taky byla nějaká přehlídka. Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí být, jinak by si nikdo nedělal z ničeho nic.[2]
- (expresivně) oblek, šaty
související editovat
poznámky editovat
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2017-07-28]. Heslo mundúr.
- ↑ TITZ, Karel. Mundur. Naše řeč, 1940, roč. 24, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války