mundúr
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [mʊnduːr]
dělení
editovat- mun-dúr
etymologie
editovatFrancouzské (resp. románské) monter (vystoupit, monter un cavalier — opatřit jezdci výzbroj) se na začátku 17. století dostalo ve zúženém významu do vojenské němčiny jako montieren („opatřit všechno ostatní pro vojáka nutné mimo zbraň.“) Vojenské výzbroji se pak ve vojenské (slangové) němčině říkalo Mundirung a později (na konci 17. století) Mondour (Mundur). První známé užití v češtině je z Harantových Pamětí z roku 1631 („Steinau regiment 500 koní silen, dobře vymundírovaný, ale v ten čas sotva 300 koní byl.“)[1]
podstatné jméno
editovat- rod mužský neživotný
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | mundúr | mundúry |
genitiv | mundúru | mundúrů |
dativ | mundúru | mundúrům |
akuzativ | mundúr | mundúry |
vokativ | mundúre | mundúry |
lokál | mundúru | mundúrech |
instrumentál | mundúrem | mundúry |
význam
editovat- (zastarale) uniforma, stejnokroj
- V Sarajevě taky byla nějaká přehlídka. Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí být, jinak by si nikdo nedělal z ničeho nic.[2]
- (expresivně) oblek, šaty
související
editovatpoznámky
editovat- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2017-07-28]. Heslo mundúr.
- ↑ TITZ, Karel. Mundur. Naše řeč, 1940, roč. 24, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války