| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
mus
|
musy
|
| genitiv
|
musu
|
musů
|
| dativ
|
musu
|
musům
|
| akuzativ
|
mus
|
musy
|
| vokativ
|
muse
|
musy
|
| lokál
|
musu
|
musech
|
| instrumentál
|
musem
|
musy
|
- (v obecném jazyce) nutnost, povinnost[1]
- I dnes ještě vystupuju na veřejnost moc nerad a jen z musu.[2]
- genitiv plurálu substantiva musa
- Tu střásal athleta se štíhlých údů prach a křiknul: „Zanechme let olympických drah, ve vzduchu vítězném sbor labutí se tísní, sem bohu, sbory mus jenž k bídné zemi sved’, sem bohu souzvuku a světla každý květ, sem palem ratolesti s písní.“[3]
Přes praitaličtinu z předpokládaného praindoevropského *múh₂s. Srovnej např. starořecké μῦς, ruské мышь či německé Maus téhož zoologického významu.
- myš, myšák
- (zřídka, básnicky) sval
- vir
- lacertus, (neutrálně, v anatomii) musculus
| Substantivum (i)
|
singulár
|
plurál
|
| neurč.
|
urč.
|
neurč.
|
urč.
|
| nominativ
|
mus
|
musen
|
möss
|
mössen
|
| genitiv
|
mus
|
musens
|
möss
|
mössens
|
- myš
