nadporučíkův

čeština

výslovnost

• IPA: [natpɔrʊt͡ʃiːkuːf]

dělení

• nad-po-ru-čí-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména nadporučík příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	nadporučíkův	nadporučíkův	nadporučíkova	nadporučíkovo	nadporučíkovi	nadporučíkovy	nadporučíkovy	nadporučíkova
genitiv	nadporučíkova	nadporučíkova	nadporučíkovy	nadporučíkova	nadporučíkových	nadporučíkových	nadporučíkových	nadporučíkových
dativ	nadporučíkovu	nadporučíkovu	nadporučíkově	nadporučíkovu	nadporučíkovým	nadporučíkovým	nadporučíkovým	nadporučíkovým
akuzativ	nadporučíkova	nadporučíkův	nadporučíkovu	nadporučíkovo	nadporučíkovy	nadporučíkovy	nadporučíkovy	nadporučíkova
vokativ	nadporučíkův	nadporučíkův	nadporučíkova	nadporučíkovo	nadporučíkovi	nadporučíkovy	nadporučíkovy	nadporučíkova
lokál	nadporučíkově / nadporučíkovu	nadporučíkově / nadporučíkovu	nadporučíkově	nadporučíkově / nadporučíkovu	nadporučíkových	nadporučíkových	nadporučíkových	nadporučíkových
instrumentál	nadporučíkovým	nadporučíkovým	nadporučíkovou	nadporučíkovým	nadporučíkovými	nadporučíkovými	nadporučíkovými	nadporučíkovými

význam

1. náležící nadporučíkovi