(básnicky, v obecném jazyce, nářečně)rod mužský čísla jednotného záporného příčestí minulého činného slovesa moct, moci
Bratr Odo trnul, chvěl se, žasnul, ani sousta nemoh’ polknout hrůzou, otvíral jen ústa překvapením.[1]
„Na tuto, brachu milá,“ začal na novo, „nemoh jsem ha nemoh zapomít. Huž kerak chlapec jsem na tuto pořád myslíval, ha čím dál tím víc. »Někdo muší začít,«[2]
Jsem Adam, jak nás mnoho toho druhu, jenž přejedl se plody poznání, a konec konců jde mně přec jen k duhu hněv boží a mé z ráje vyhnání. Bych v lítosti si chléb svůj vydělával, k tomu mne pán bůh nemoh’ přinutit. Jak divadelních dojmů pestrý nával působí denní život na můj cit.[3]
