nevyprovokovatelný

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈnɛvɪprɔvɔkɔvatɛlniː]

dělení

editovat
  • ne-vy-pro-vo-ko-va-tel-ný

přídavné jméno

editovat
  • tvrdé

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ nevyprovokovatelný nevyprovokovatelný nevyprovokovatelná nevyprovokovatelné nevyprovokovatelní nevyprovokovatelné nevyprovokovatelné nevyprovokovatelná
genitiv nevyprovokovatelného nevyprovokovatelného nevyprovokovatelné nevyprovokovatelného nevyprovokovatelných nevyprovokovatelných nevyprovokovatelných nevyprovokovatelných
dativ nevyprovokovatelnému nevyprovokovatelnému nevyprovokovatelné nevyprovokovatelnému nevyprovokovatelným nevyprovokovatelným nevyprovokovatelným nevyprovokovatelným
akuzativ nevyprovokovatelného nevyprovokovatelný nevyprovokovatelnou nevyprovokovatelné nevyprovokovatelné nevyprovokovatelné nevyprovokovatelné nevyprovokovatelná
vokativ nevyprovokovatelný nevyprovokovatelný nevyprovokovatelná nevyprovokovatelné nevyprovokovatelní nevyprovokovatelné nevyprovokovatelné nevyprovokovatelná
lokál nevyprovokovatelném nevyprovokovatelném nevyprovokovatelné nevyprovokovatelném nevyprovokovatelných nevyprovokovatelných nevyprovokovatelných nevyprovokovatelných
instrumentál nevyprovokovatelným nevyprovokovatelným nevyprovokovatelnou nevyprovokovatelným nevyprovokovatelnými nevyprovokovatelnými nevyprovokovatelnými nevyprovokovatelnými

stupňování

editovat
stupeň tvar
pozitiv nevyprovokovatelný
komparativ nevyprovokovatelnější
superlativ nejnevyprovokovatelnější

význam

editovat
  1. takový, kterého nelze (snadno) vyprovokovat
    • Po celou tu dobu se Kateřina pokoušela svést Caradoca s MacGregorem do debaty, ale Caradoc s ním nechtěl válčit a MacGregor zůstával zamlklý a protivně nevyprovokovatelný![1]

související

editovat

poznámky

editovat
  1. ALDRIDGE, James. Diplomat. Praha: SNKLHU, 1953, s. 208.