češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [nɔvɪŋka]

děleníEditovat

  • no-vin-ka

etymologieEditovat

Zdrobnělina substantiva novina prostřednictvím přípony -ka.

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ novinka novinky
genitiv novinky novinek
dativ novince novinkám
akuzativ novinku novinky
vokativ novinko novinky
lokál novince novinkách
instrumentál novinkou novinkami

významEditovat

  1. (zdrobněle) novina, nová zpráva o něčem
    • V tu časnou chvíli byla již všecka ves vzhůru. Novinka o vojsku rozlétla se do všech koutů.[1]
  2. něco nového, poutavého, nová věc
    • Tak se to ovšem neděje; je-li kus přijat, musí se v divadle po jistou dobu uležet; nabývá tím větší zralosti a jaksi načpí divadlem. Musí nějakou dobu ležet také proto, aby se mohl pak ohlašovat jako „dychtivě očekávaná novinka“.[2]

překladyEditovat

synonymaEditovat

  1. novina
  2. novota

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Alois Jirásek: Psohlavci
  2. Karel Čapek: Jak se co dělá, První Počátky