očurat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔt͡ʃʊrat]

dělení

• oču-rat

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	očurám	očuráš	očurá	očuráme	očuráte	očurají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	očurej	očurejme	očurejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	očural	očurala	očurávalo	očurali	očuraly	očurala
trpné	očurán	očurána	očuráno	očuráni	očurávány	očurána

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	očurav	očuravši	očuravše

význam

1. zasáhnout nějaký předmět svojí močí z více stran
2. (přeneseně) oklamat někoho ve svůj prospěch
   • Když vláda vyhlásila, že přijíždějící z Itálie budou muset do karantény, stovky Čechů se snažily dorazit před půlnocí, aby nařízení očuraly, do izolace nemusely a mohly vesele roznášet vira po vlastech českých.
   • Kdyby to tak šlo, tak tady neexistuje ochrana dědice a někdo může být vždy očurán. Jinak o dědictví nejlépe k notáři, to je jeho džob.

synonyma

1. (vulgárně) ochcat
2. ošidit, ožulit, ošulit, přechytračit, přelstít, (vulgárně) ochcat

související

• očurávat
• očuraný
• vyčůraný