čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • svůj

varianty editovat

  • (v obecném jazyce) svuj

zájmeno editovat

  • přivlastňovací

skloňování editovat

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ svůj svůj svoje / svá svoje / své svoji / sví svoje / své svoje / své svoje / svá
genitiv svého svého svojí / své svého svých svých svých svých
dativ svému svému svojí / své svému svým svým svým svým
akuzativ svého svůj svoji / svou svoje / své svoje / své svoje / své svoje / své svoje / svá
vokativ svůj svůj svoje / svá svoje / své svoji / sví svoje / své svoje / své svoje / svá
lokál svém svém svojí / své svém svých svých svých svých
instrumentál svým svým svojí / svou svým svými svými svými svými

význam editovat

  1. nahrazuje přivlastňovací zájmeno, pokud přivlastňuje osobě nebo věci shodné s podmětem
    • Bedlivě jsem pozoroval své okolí, ale věci náhle ztrácely svůj obvyklý význam: oblévala je jakási nová jsoucnost. Vypadaly najednou naprosto jinak, jako by je někdo vybalil z jemných, průhledných papírů, které je až dosud zahalovaly.[1]
    • Vaňátko měl komplikovanou zlomeninu pravé nohy a byl to můj spolužák z lavice a volné místo bylo vedle mne, a tak soudruh ředitel natáhl svou paži někam do chodby a vtáhl za sebou slečnu krasojezdkyni a nám řekl „Maruška bude několik dní navštěvovat naši školu!“[2]

překlady editovat

  1. přivlastňovací zájmeno

související editovat

slovní spojení editovat

poznámky editovat

  1. Max BLECHER: Příhody z bezprostředního neskutečna; Zjizvená srdce, z rumunštiny přeložila Hana JANOVSKÁ. Torst, Praha 1970 / 1996
  2. Petr VACEK: Hoväda, česky hovada, Petrov, Brno 2002