obídek

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔbiːdɛk]

dělení

• obí-dek

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	obídek	obídky
genitiv	obídku	obídků
dativ	obídku	obídkům
akuzativ	obídek	obídky
vokativ	obídku	obídky
lokál	obídku	obídcích
instrumentál	obídkem	obídky

význam

1. (zdrobněle, expresivně) oběd
   • S Ďuricou měl Janoušek skutečně dobrý vztah. I proto se domlouvali, že si dají „v pátek nějakej dobrej obídek“.