odboj

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔdbɔj]

dělení

• od-boj

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	odboj	odboje
genitiv	odboje	odbojů
dativ	odboji	odbojům
akuzativ	odboj	odboje
vokativ	odboji	odboje
lokál	odboji	odbojích
instrumentál	odbojem	odboji

význam

1. odpor hromadného charakteru, obvykle proti nadřízené moci
   • Parašutisté výsadku Anthropoid byli vysláni z Londýna na pomoc domácímu odboji a pověřeni přípravou atentátu na říšského protektora Heydricha v prosinci 1941.
2. obrana
3. (zastarale) odliv

překlady

1. hromadný odpor

   • angličtina: resistance
   • francouzština: résistance ž
   • italština: resistenza ž
   • němčina: Widerstand m
2. —
3. —

související

• odbojář
• odbojářka
• odbojový
• odbojný