odsouzenec

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔt͡sᴐʊ̯zɛnɛt͡s]

dělení

• od-sou-ze-nec

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	odsouzenec	odsouzenci
genitiv	odsouzence	odsouzenců
dativ	odsouzenci / odsouzencovi	odsouzencům
akuzativ	odsouzence	odsouzence
vokativ	odsouzenče	odsouzenci
lokál	odsouzenci / odsouzencovi	odsouzencích
instrumentál	odsouzencem	odsouzenci

význam

1. člověk, kterého odsoudili v soudním procesu

překlady

1. odsouzený

   • angličtina: convict
   • francouzština: condamné m
   • němčina: Verurteilte m
   • polština: skazaniec m

související

• odsouzencův
• odsouzenkyně
• odsouzenectví
• odsouzenecký