ohraničení

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔɦraɲɪtʃɛɲiː]

dělení

• ohra-ni-če-ní

podstatné jméno

• rod střední
• verbální substantivum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	ohraničení	ohraničení
genitiv	ohraničení	ohraničení
dativ	ohraničení	ohraničením
akuzativ	ohraničení	ohraničení
vokativ	ohraničení	ohraničení
lokál	ohraničení	ohraničeních
instrumentál	ohraničením	ohraničeními

význam

1. stanovení hranic
2. vymezení; determinování

překlady

1. • němčina: Abgrenzung ž
2. —

související

• ohraničit
• hranice