okřiknout
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [ɔkr̝̊ɪknɔʊ̯t]
dělení editovat
- okřik-nout
sloveso editovat
- dokonavé
časování editovat
osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
budoucí čas | okřiknu | okřikneš | okřikne | okřikneme | okřiknete | okřiknou |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
okřikni | okřikněme | okřikněte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | okřikl / okřiknul | okřikla / okřiknula | okřiklo / okřiknulo | okřiklu / okřiknuli | okřikly / okřiknuly | okřikla / okřiknula |
trpné | okřiknut | okřiknuta | okřiknuto | okřiknuti | okřiknuty | okřiknuta |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
minulý | okřiknuv | okřiknuvši | okřiknuvše |
význam editovat
- křikem napomenout
- Když Vorša na den Lucie začala mluvit o bílé ženě, babička ji hned okřikla, dokládajíc, že Lucie jen noci upije.[1]
související editovat
poznámky editovat
- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola XI, s. 141–154.