čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ɔlbr̝iːm]

dělení editovat

  • ol-břím

etymologie editovat

Převzato za obrození z polského olbrzym, které má stejný původ jako běžné české obr: pochází zřejmě od jména kočovných Avarů.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ olbřím olbřímové
genitiv olbříma olbřímů
dativ olbřímu / olbřímovi olbřímům
akuzativ olbříma olbřímy
vokativ olbříme olbřímové
lokál olbřímu / olbřímovi olbřímech
instrumentál olbřímem olbřímy

význam editovat

  1. (knižně) obr
    • …jezdec užasnutý oči zvedne — před sebou olbříma muže zhledne.[2]
    • …mladistvý David vzmachem svého praku olbříma srazil[3]

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „olbřím“, s. 470.
  2. Václav Bolemír Nebeský: Protichůdci
  3. Karel Kučera: Básně Karla Kučery. V Praze : J. Otto, 1883. s. 88