onuce

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔnʊt͡sɛ]

dělení

• onu-ce

etymologie

Vzniklo z kmene -u- přes dřívějšího tvar on-u-tja; zmíněný kmen se vyskytuje ve tvaru -ou- či ve staročeštině -ú- ve slovech obout, obuv, zout atd.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	onuce	onuce
genitiv	onuce	onucí
dativ	onuci	onucím
akuzativ	onuci	onuce
vokativ	onuce	onuce
lokál	onuci	onucích
instrumentál	onucí	onucemi

význam

1. pruh látky k ovinutí chodidel do obuvi
   • Vydal prý také nějakou knihu, myslím že onucologii, totiž návod, jak nejpraktičtěji onuce na noze skládat.
2. hadr
   • Zde ležely střepy rozličné, onuce a jiné nepotřebné věci, což všecko dohromady nebylo příliš pěkné pro podívání.
3. (expresivně) bezvýznamný, nicotný člověk
   • Není-li u nás pro schopné lidi dost místa, pak promiňte, to nejsou schopní lidé, nýbrž onuce.

synonyma

1. onučka

fráze

• zacházet s někým jako s onucí

přísloví, rčení a pořekadla

• hadr káře onuci

poznámky

• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2013-07-26]. Heslo onuce.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-07-26]. Heslo onuce.

externí odkazy

• Článek Onuce ve Wikipedii