otročí

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔtrɔt͡ʃiː]

dělení

• ot-ro-čí

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí
genitiv	otročího	otročího	otročí	otročího	otročích	otročích	otročích	otročích
dativ	otročímu	otročímu	otročí	otročímu	otročím	otročím	otročím	otročím
akuzativ	otročího	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí
vokativ	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí	otročí
lokál	otročím	otročím	otročí	otročím	otročích	otročích	otročích	otročích
instrumentál	otročím	otročím	otročí	otročím	otročími	otročími	otročími	otročími

význam

1. související s otrokem
   • Villicus, lat., správce statku, u Římanů obyčejně otrok nebo propuštěnec, dozírající na otročí čeleď,...
2. (knižně) otrocký

sloveso

význam

1. třetí osoba jednotného i množného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa otročit
   • „Vaše krev je poctivější, nežli jazyk váš; ten vám slepě otročí, ale krev se vám přes moc do tváří dere, dosvědčujíc, že jste hřešil, pane rytíři!“