otrok

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔtrɔk]

dělení

• ot-rok

etymologie

Vzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.

varianty

• (lidově, nářečně) votrok

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	otrok	otroci
genitiv	otroka	otroků
dativ	otroku / otrokovi	otrokům
akuzativ	otroka	otroky
vokativ	otroku	otroci
lokál	otroku / otrokovi	otrocích
instrumentál	otrokem	otroky

význam

1. osoba, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
   • Obchodování s otroky nebylo ve starověku ničím neobvyklým.
2. (přeneseně) osoba, která na někom nebo na něčem silně závisí
   • Jsem otrokem svých vlastních představ.
3. (zastarale) nedospělý mladík, chlapec

překlady

1. osoba zbavená svých práv

   • afrikánština: slaaf
   • albánština: rob m, skllav m
   • angličtina: slave
   • arabština: عَبْد m
   • arménština: ստրուկ
   • ázerbájdžánština: qul
   • baškirština: ҡол
   • běloruština: раб m
   • bulharština: роб m
   • čečenština: лай
   • čínština: 奴隸
   • čuvaština: чура
   • dánština: slave c, træl c
   • esperanto: sklavo
   • estonština: ori
   • finština: orja
   • francouzština: esclave m, serf m
   • gruzínština: მონა
   • hebrejština: עֶבֶד m
   • hindština: दास m, ग़ुलाम m
   • indonéština: hamba
   • irština: sclábhaí m
   • islandština: þræll m
   • italština: schiavo m
   • japonština: 奴隷
   • jidiš: שקלאַף m, קנעכט m
   • kalmyčtina: мухла
   • kantonština: 奴隸
   • katalánština: esclau m
   • kazaština: құл
   • korejština: 노예
   • krymská tatarština: qul
   • laoština: ຂ້າ
   • latgalština: viergs m
   • latina: servus m
   • litevština: vergas m
   • lotyština: vergs m
   • maďarština: rabszolga
   • makedonština: роб m
   • malajština: hamba
   • mongolština: боол
   • němčina: Sklave m
   • nizozemština: slaaf m
   • norština: slave m
   • okcitánština: esclau m
   • perština: برده
   • polština: niewolnik m
   • portugalština: escravo m
   • ruština: раб m
   • řečtina: σκλάβος m, δούλος m
   • sanskrt: दास
   • sardinština: isciabu
   • sicilština: schiavu
   • slovenština: otrok m
   • slovinština: suženj m
   • starořečtina: δοῦλος m, ἀνδράποδον s
   • svahilština: mtumwa
   • syrština: ܥܰܒܕܳܐ m
   • španělština: esclavo m
   • švédština: slav c, träl c
   • tádžičtina: банда
   • tagalština: alipin
   • tatarština: кол
   • thajština: ทาส, ข้า
   • turečtina: köle, kul
   • ukrajinština: раб m
   • vietnamština: nô lệ
   • žemaitština: vergs m
   • židovská babylonská aramejština: עַבְדָּא m
2. osoba, která na něčem závisí

   • angličtina: slave
   • finština: orja
   • korejština: 노예
   • němčina: Sklave m
   • ruština: раб m
   • řečtina: σκλάβος m
   • slovenština: otrok m
3. —

související

• otrokyně
• otrokářství
• otrokář
• otroctví
• otročit, zotročit, zotročovat
• otrocký
• otrocky
• otročina
• otročí

slovinština

výslovnost

• IPA: [ɔˈtrɔ́k]

etymologie

Souvisí s ruským отрок — jinoch, mladík.

podstatné jméno

• rod mužský

význam

1. dítě (něčí syn nebo dcera)

související

• otroče (malé dítě, mimino)
• otroški (dětský)
• otročnica (šestinedělí)

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2011-11-25]. Heslo otrok.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2020-06-21]. Heslo otrok.
• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2020-06-21]. Heslo otrok.

externí odkazy

• Článek Otrok ve Wikipedii