čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [pr̝̊aːtɛl]

dělení editovat

  • přá-tel

podstatné jméno editovat

  • rod mužský životný
  • nepravidelné

význam editovat

  1. genitiv množného čísla substantiva přítel
    • Štěstí je pryč a groše též, přátel už u mne nenajdeš; pohasla zář mi sluneční, rozprch se mušek rej taneční[1]
    • Byl dlouho tkadlcem a básníkem samoukem, аž se na radu přátel oddal učitelství, ve kterémž stavě nyní působí v Čeladné.[2]
    • Jako ženatý začínající vysokoškolák bez přátel a příbuzných jsem neměl mnoho možností seznamovat se s novými lidmi, a tak byl náš společenský život velmi chudý.[3]
    • V tom světě zlém jen málo přátel měj a řečem jich jen zdáli sluchu přej![4]

poznámky editovat

  1. Otokar Fischer/Heinrich Heine: Frau Sorge, překlad Praha 1949
  2. František Bílý: Josef Kalus
  3. Miroslav Jindra / Joseph Heller: Tehdy a teď, BB art, Praha 1998 — citováno dle Korpus.cz
  4. Omar Chajjám v překladu Josefa Štýbra: Čtyřverší 65.