piraňa

čeština

výslovnost

IPA: [pɪraɲa]

dělení

pi-ra-ňa

etymologie

Z portugalského piranha, které se dříve i v češtině psalo stejně, ale navádělo k špatné výslovnosti (v portugalštině se -nh- čte jako české ň).^[1] Do portugalštiny se název dostal z jazyka brazilských indiánů Tupiů, přičemž existuje několik variant, z čeho mohlo být slovo odvozeno. The Oxford English Dictionary uvádí, že pochází z pira nya v jazyce tupi, varianty slova pira'ya, které má kromě označení ryby také význam „nůžky“^[2] nebo „klepeto“.^[3]

podstatné jméno

rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	piraňa	pirani / piraně
genitiv	pirani / piraně	piraň / piraní
dativ	pirani / piraně	piraňám / piraním
akuzativ	piraňu	pirani / piraně
vokativ	piraňo	pirani / piraně
lokál	pirani / piraně	piraňách / piraních
instrumentál	piraňou	piraňami / piraněmi

Příručky a slovníky naznačují skloňování podle vzoru „žena“, podtypu „skica“.^[4]^[1] Připouštějí však přechod mezi vzory žena a růže,^[5] či přímo dubleta v 3. a 6. pádě jednotného čísla.^[6]

Dle poznámek k nejnovějšímu vývoji jazyka se skutečně jeví tendence k přechodu ke vzoru růže^[7] a článek Anny Černé z července 2007 v Naší řeči^[8] v závěru k základnímu skloňování podle vzoru žena dokonce doporučuje dubleta pro vzor růže všude kromě 1., 4. a 5. pádu jednotného čísla.

význam

dravá jihoamerická říční ryba čeledi trnobřichých rodu Serrasalmus nebo Pygocentrus.

překlady

ryba
- angličtina: piranha
- francouzština: piranha m
- němčina: Piranha m
- polština: pirania ž
- ruština: пиранья ž
- slovenština: piraja ž

slovní spojení

poznámky

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-09-01]. Kapitola Jména se souhláskou -ň na konci tvarotvorného základu; typ vikuňa.

↑ ^1,0 ^1,1 ŠLOSAR, Dušan. Jazyčník. 1. vyd. Praha : Horizont, 1985. Kapitola Piraňa, s. 49–50.
↑ The Oxford English Dictionary. Vol. VII. N–Poy. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Piranha“, s. 901.
↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „piraňa“, s. 467–468.
↑ KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. Heslo „piraňa“, s. 623.
↑ Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. § 414, s. 257, 258.
↑ HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. 4. přepracované vydání. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1981. § 78, s. 150–151.
↑ ŠIMANDL, Josef. Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část) : II. Naše řeč, 2000, roč. 83, čís. 4, s. 184. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
↑ ČERNÁ, Anna. Piraňa. Naše řeč, 2007, roč. 90, čís. 3, s. 165–166. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

externí odkazy

Článek Piraňa ve Wikipedii

[jazycnik-1] 1,0 ^1,1 ŠLOSAR, Dušan. Jazyčník. 1. vyd. Praha : Horizont, 1985. Kapitola Piraňa, s. 49–50.

[2] The Oxford English Dictionary. Vol. VII. N–Poy. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Piranha“, s. 901.

[3] REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „piraňa“, s. 467–468.

[4] KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. Heslo „piraňa“, s. 623.

[5] Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. § 414, s. 257, 258.

[6] HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. 4. přepracované vydání. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1981. § 78, s. 150–151.

[7] ŠIMANDL, Josef. Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část) : II. Naše řeč, 2000, roč. 83, čís. 4, s. 184. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

[8] ČERNÁ, Anna. Piraňa. Naše řeč, 2007, roč. 90, čís. 3, s. 165–166. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]