čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [pɪraɲa]

dělení editovat

  • pi-ra-ňa

etymologie editovat

Z portugalského piranha, které se dříve i v češtině psalo stejně, ale navádělo k špatné výslovnosti (v portugalštině se -nh- čte jako české ň).[1] Do portugalštiny se název dostal z jazyka brazilských indiánů Tupiů, přičemž existuje několik variant, z čeho mohlo být slovo odvozeno. The Oxford English Dictionary uvádí, že pochází z pira nya v jazyce tupi, varianty slova pira'ya, které má kromě označení ryby také význam „nůžky“[2] nebo „klepeto“.[3]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ piraňa pirani / piraně
genitiv pirani / piraně piraň / piraní
dativ pirani / piraně piraňám / piraním
akuzativ piraňu pirani / piraně
vokativ piraňo pirani / piraně
lokál pirani / piraně piraňách / piraních
instrumentál piraňou piraňami / piraněmi

Příručky a slovníky naznačují skloňování podle vzoru „žena“, podtypu „skica“.[4][1] Připouštějí však přechod mezi vzory žena a růže,[5] či přímo dubleta v 3. a 6. pádě jednotného čísla.[6]

Dle poznámek k nejnovějšímu vývoji jazyka se skutečně jeví tendence k přechodu ke vzoru růže[7] a článek Anny Černé z července 2007 v Naší řeči[8] v závěru k základnímu skloňování podle vzoru žena dokonce doporučuje dubleta pro vzor růže všude kromě 1., 4. a 5. pádu jednotného čísla.

význam editovat

  1. dravá jihoamerická říční ryba čeledi trnobřichých rodu Serrasalmus nebo Pygocentrus.

překlady editovat

  1. ryba

slovní spojení editovat

poznámky editovat

  1. 1,0 1,1 ŠLOSAR, Dušan. Jazyčník. 1. vyd. Praha : Horizont, 1985. Kapitola Piraňa, s. 49–50.
  2. The Oxford English Dictionary. Vol. VII. N–Poy. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Piranha“, s. 901.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „piraňa“, s. 467–468.
  4. KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. Heslo „piraňa“, s. 623.
  5. Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. § 414, s. 257, 258.
  6. HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. 4. přepracované vydání. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1981. § 78, s. 150–151.
  7. ŠIMANDL, Josef. Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část) : II. Naše řeč, 2000, roč. 83, čís. 4, s. 184. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  8. ČERNÁ, Anna. Piraňa. Naše řeč, 2007, roč. 90, čís. 3, s. 165–166. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

externí odkazy editovat