pobočníků

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔbɔt͡ʃɲiːkuː]

dělení

• po-boč-ní-ků

podstatné jméno

• rod mužský

význam

1. genitiv plurálu substantiva pobočník
   • V paláci cařském, vynikajícím velkolepostí a okázalostí zevně a nesmírnou skvostností, bohatstvím, nádherou a přepychem uvnitř, hosté slovanští byli uvítáni od ministrů, generálů, pobočníků cařských a jiných dvořanů (…)