pobočník

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔbɔt͡ʃɲiːk]

dělení

• po-boč-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pobočník	pobočníci
genitiv	pobočníka	pobočníků
dativ	pobočníku / pobočníkovi	pobočníkům
akuzativ	pobočníka	pobočníky
vokativ	pobočníku	pobočníci
lokál	pobočníku / pobočníkovi	pobočnících
instrumentál	pobočníkem	pobočníky

význam

1. důstojník přidělený vyšším velitelům pro osobní službu
2. (zastarale) pomocník, společník

překlady

1. důstojník přidělený vyšším velitelům

   • angličtina: adjutant
2. —

synonyma

1. adjutant
2. —

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2017-03-14]. Heslo pobočník.