čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [pɔɦr̝bɪ]

homofony editovat

dělení editovat

  • po-h-ř-by

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

význam editovat

  1. nominativ množného čísla substantiva pohřeb
    • Chudý člověk tiše odbývá křest i pohřeb, nenadělaly tedy pohřby jejich žádného dívání a v zámku dokonce málo všímali si, co se v podzámčí děje.[1]
    • „To patrně někdo umřel,“ řekl druhý host, načež třetí dodal: „Byly ty pohřby s katafalkem?“ „Rád bych věděl,“ řekl Švejk, „jaký budou ve válce teď ty vojenský pohřby.“[2]
  2. akuzativ množného čísla substantiva pohřeb
    • Vzpomínám si na pohřby v městečku, kde jsem se narodil. V čele ministrant v komži a s křížkem; pak muzikanti, lesklá křídlovka, roh, klarinet a ze všeho nejkrásnější helikón; potom farář v bílé rochetce a s kvadrátkem, rakev,[3]
    • Nu dobrá, učil jsem kluky a děvčata, jak jsem dovedl, hrál po nějakém čase ve všední dni v kostele na varhany a chodil zpívat na pohřby, jak to tehdy kantoři museli dělat. A když jsem tak na pohřbech odříkával latinu, vytýkal mi kaplan Satora, že ji vyslovuju špatně.[4]
  3. instrumentál množného čísla substantiva pohřeb
    • Však hanba! (…) Paříž tak nádherná se všemi pohřby svými a s hroby mrtvým hrdinům, ta Paříž bez dlažby se zděmi děravými, rovnými starým praporům[5]

poznámky editovat