čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈpɔɦr̝ɛp]

dělení editovat

  • po-hřeb

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ pohřeb pohřby
genitiv pohřbu pohřbů
dativ pohřbu pohřbům
akuzativ pohřeb pohřby
vokativ pohřbe pohřby
lokál pohřbu pohřbech
instrumentál pohřbem pohřby

význam editovat

  1. poslední (organizované, zpravidla slavnostní) rozloučení se zemřelým člověkem obvykle spojené s uložením ostatků zesnulého
    • Devětačtyřicetiletá Ruska se vzbudila na svém pohřbu ve chvíli, kdy nad rakví truchlili její příbuzní. Žena se hrozně vyděsila, začala křičet a dostala infarkt. Lékařům se ji už nepodařilo zachránit. Žena tak zemřela dvanáct minut po svém vlastním pohřbu.[1]
    • „Včera jsme měli dva pohřby,“ zaváděl řeč na jiné pole kostelník od Svatého Apolináře. „To patrně někdo umřel,“ řekl druhý host, načež třetí dodal: „Byly ty pohřby s katafalkem?“ „Rád bych věděl,“ řekl Švejk, „jaký budou ve válce teď ty vojenský pohřby.“[2]

překlady editovat

  1. akt uložení ostatků zemřelého do hrobu

synonyma editovat

  1. inhumace, (hovorově) funus

související editovat

poznámky editovat

  1. BŘEZINOVÁ, Markéta. Žena se vzbudila na vlastním pohřbu, ze šoku dostala infarkt a zemřela. iDNES.cz [online]. 2011-06-24 [cit. 2017-02-03]. Dostupné online.
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

externí odkazy editovat