Mluvní tempo prozrazuje povahové vlastnosti řečníka, proto mluvíme např. o tempu melancholickém, flegmatickém, cholerickém apod. (viz kapitola o typologii řečníků). Tempo do jisté míry určuje také věk mluvčího a jeho pohlaví, např. staří lidé mluví zpravidla pomaleji, ženy mají sklon k rychlejšímu mluvnímu tempu než muži..[1]
Jakmile jim podala skleničky s whisky, sodou a ledem, vstal Velitel se skleničkou v ruce z proutěného křesla, na němž seděl, když byla O svlékána, a přistoupil k ní. O se domnívala, že ji vezme volnou rukou za ňadro nebo za pohlaví. On se jí však vůbec nedotkl, jen si ji pěkně zblízka celou prohlédl, od pootevřených úst k poněkud roztaženým kolenům.[2]
