pojedynek

polština

výslovnost

• IPA: [pɔjɛˈdɨnɛk]

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	pojedynek	pojedynki
genitiv	pojedynku	pojedynków
dativ	pojedynkowi	pojedynkom
akuzativ	pojedynek	pojedynki
instrumentál	pojedynkiem	pojedynkami
lokál	pojedynku	pojedynkach
vokativ	pojedynku	pojedynki

význam

1. (dříve) duel, souboj
2. (ve sportu) utkání, zápas

související

• pojedynczy
• pojedynkowy