protivníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [prɔcɪvɲiːkuːf]

dělení

• pro-tiv-ní-kův

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	protivníkův	protivníkův	protivníkova	protivníkovo	protivníkovi	protivníkovy	protivníkovy	protivníkova
genitiv	protivníkova	protivníkova	protivníkovy	protivníkova	protivníkových	protivníkových	protivníkových	protivníkových
dativ	protivníkovu	protivníkovu	protivníkově	protivníkovu	protivníkovým	protivníkovým	protivníkovým	protivníkovým
akuzativ	protivníkova	protivníkův	protivníkovu	protivníkovo	protivníkovy	protivníkovy	protivníkovy	protivníkova
vokativ	protivníkův	protivníkův	protivníkova	protivníkovo	protivníkovi	protivníkovy	protivníkovy	protivníkova
lokál	protivníkově / protivníkovu	protivníkově / protivníkovu	protivníkově	protivníkově / protivníkovu	protivníkových	protivníkových	protivníkových	protivníkových
instrumentál	protivníkovým	protivníkovým	protivníkovou	protivníkovým	protivníkovými	protivníkovými	protivníkovými	protivníkovými

význam

1. náležející protivníkovi
   • Průmyslová špionáž však nesměřovala pouze proti Západu. Také Američané a jejich spojenci měli zájem získávat technologie protivníkova bloku.