prznit
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [pr̩zɲɪt]
dělení
editovat- prz-nit
etymologie
editovatZe staročeského *przdniti, které souvisí se slovinským dialektovým brzniť („hudlařit“) a snad i s ruským брызгать („cákat, stříkat“).[1]
sloveso
editovat- tranzitivní
- nedokonavé
časování
editovatosoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | przním | przníš | przní | przníme | przníte | przní |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
przni | przněme | przněte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | prznil | prznila | prznilo | prznili | prznily | prznila |
trpné | przněn | przněna | przněno | przněni | przněny | przněna |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | przně | przníc | przníce |
význam
editovat- (archaicky, knižně) hanobit, zneucťovat, (většinou násilně) zbavovat panenství pohlavním stykem mimo manželský svazek
- kazit, znešvařovat
- Však já pravil sobě: Neopustím hory ty, jež otců stíní prach, a, by zpupný, nevěřící vrah bez trestu je prznil, nedopustím.[4]
- Jsou příklady v dějinách, že „osvícenci“, ateisté a perverzně založení rozumáři konávali a místy dosud konají takzvané černé mše, při nichž bývá způsobem blíže neoznačitelným przněno svaté náboženství a rouhavě, nestoudně, ano i nenáležitě smýkány kalem svaté nauky a obřady.[2]
překlady
editovat- —
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „prznit“, s. 511.
- ↑ 2,0 2,1 Karel Čapek: Skandální aféra Josefa Holouška
- ↑ Doktor Guillotine nebyl první, magazin 2000.cz
- ↑ Svatopluk Čech: Čerkes
Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-08-19]. Heslo prznit.