puño

španělština

Z latinského pugnus, z nějž také například francouzské poing.

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	puño	puños

pěst
- el hombre de los puños de hierro – muž s železnými pěstmi
- ¡No puedo más! El llanto reprimido ya hirviendo me sofoca: cuatro meses la queja he contenido, con el puño en la boca. – Již nemohu déle! Dusí mne potlačovaný pláč: čtyři měsíce jsem zadržoval svůj nářek, ústa ucpaná pěstí.^[1]
hrst
- El día que yo me muera no voy a llevarme nada… ya muerto voy llevarme no más un puño de tierra – V den, kdy zemřu, si nic s sebou neodnesu… jako mrtvý si vezmu s sebou pouze hrst hlíny.^[2]
držadlo