ráčit

čeština

výslovnost

• IPA: [raːt͡ʃɪt]

dělení

• rá-čit

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	ráčím	ráčíš	ráčí	ráčíme	ráčíte	ráčí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	rač	račme	račte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	ráčil	ráčila	ráčilo	ráčili	ráčily	ráčila
trpné	ráčen	ráčena	ráčeno	ráčeni	ráčeny	ráčena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	ráče	ráčíc	ráčíce

význam

1. (zastarale) (ráčit + infinitiv) vyjadřuje zdvořilou nebo uctivou otázku, výzvu
   • Aby [vnuk] přece dosáh cíle, děda jme se prosit mile: „Rač zastoupit mne malého, vlož vojínu daru mého.“
2. (zastarale, expresivně) chtít, přát si

překlady

1. • angličtina: deign, condescend
   • francouzština: daigner
   • italština: piacere
   • latina: dignari
2. chtít

související

• uráčit se
• co hrdlo ráčí