čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • chtít

varianty editovat

sloveso editovat

  • nedokonavé

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas chci / (nářečně) chcu chceš chce chceme chcete chtějí / (zastarale) chtí / (nářečně) chcou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
chtěj chtějme chtějte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné chtěl chtěla chtělo chtěli chtěly chtěla
trpné chtěn chtěna chtěno chtěni chtěny chtěna
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný chtěje / chtě / (nářečně na Moravě) chca chtějíc / chtíc chtějíce / chtíce

význam editovat

  1. (chtít + akuzativ, archaicky genitiv) požadovat, přát si, žádat
    • Chce Jarmilku za ženu.
  2. (chtít + akuzativ, archaicky genitiv) mít úmysl, záměr
    • Chci to udělat.
  3. mít chuť
    • Moc se mi tam chce, ale nemám pořádný oblek.
  4. (přeneseně) potřebovat
    • Chtělo by to ještě přidat mouku.
  5. se zájmeny tázacími utvoří zájmeno neurčité, příp. zájmenné příslovce
    • Ať s tím jde kdo chce kam chce, mě už to nezajímá. – kdokoliv, kamkoliv
    • Ať to stojí kolik chce, nekoupím. – libovolně, sebevíc
  6. (expresivně) vyjadřuje obavu, že něco nastane
    • Zdá se, že nám chce umřít, ale to ještě neví, jak máme dobrého veterináře.

překlady editovat

  1. požadovat, přát si, žádat

synonyma editovat

  1. požadovat, přát si, žádat, toužit, vyžadovat
  2. hodlat, zamýšlet, mínit
  3. dychtit, lačnět
  4. potřebovat, (přeneseně) snést

související editovat

poznámky editovat

  1. Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „chtít“, s. 510, 511.