rouhačka

čeština

výslovnost

• IPA: [rɔʊ̯ɦat͡ʃka]

dělení

• rou-hač-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	rouhačka	rouhačky
genitiv	rouhačky	rouhaček
dativ	rouhačce	rouhačkám
akuzativ	rouhačku	rouhačky
vokativ	rouhačko	rouhačky
lokál	rouhačce	rouhačkách
instrumentál	rouhačkou	rouhačkami

význam

1. žena, která se rouhá
   • Přemýšlivá, krásná dívka Naděžda Tolokonnikovová byla za své punkové vystoupení v moskevské katedrále Krista Spasitele označována za rouhačku a výtržnici - a jako taková odsouzena na dva roky do trestanecké kolonie.

překlady

1. • němčina: Lästererin ž

související

• rouhaččin
• rouhač
• rouhat se
• rouhání
• rouhavý