rouhat se

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	rouhám se	rouháš se	rouhá se	rouháme se	rouháte se	rouhají se

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	rouhej se	rouhejme se	rouhejte se

Příčestí
rod	číslo jednotné			číslo množné
rod	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	rouhal se	rouhala se	rouhalo se	rouhali se	rouhaly se	rouhala se

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	rouhaje se	rouhajíc se	rouhajíce se

(rouhat se + někomu, něčemu) vést řeči nebo dopouštět se skutků, které napadají, urážejí, tupí, zostuzují, zpochybňují, činí předmětem posměchu apod. vyšší jsoucno (např. Boha), hodnotné ideje, cíle, postavení vážené osoby (např. panovníka), instituce (např. církve) apod.
- A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo by se rouhal Duchu Svatému, odpuštěno nebude.^[1]
být příliš neskromný a proto si stěžovat
- Pane doktore, až uslyšíte, proč jsem tady, řeknete mi: „Ženská, nerouhejte se, běžte domů a buďte ráda, že se máte tak dobře.“
- „Co v Paříži pohledával?“ „Kul pikle, jak jinak, s huguenoty a se Španěly.“ „Ne! Nevěřím, kul-li pikle, pak s paní de Chevreuse proti mé cti.“ „Nerouhejte se, Veličenstvo. Královna je moudrá a miluje vás.“ „Ženy jsou křehké nádoby a o její lásce ke mně mám své mínění.“^[2]