rozmlátit

čeština

výslovnost

• IPA: [rɔzmlaːcɪt]

dělení

• roz-mlá-tit

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	rozmlátím	rozmlátíš	rozmlátí	rozmlátíme	rozmlátíte	rozmlátí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	rozmlať	rozmlaťme	rozmlaťte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	rozmlátil	rozmlátila	rozmlátilo	rozmlátili	rozmlátily	rozmlátila
trpné	rozmlácen	rozmlácena	rozmláceno	rozmláceni	rozmláceny	rozmlácena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	romlátiv	rozmlátivši	rozmlátivše

význam

1. rozbít silnými ranami
   • Toho kluka, co se mnou bydlí, chytil minulou noc amok a všechno v bytě rozmlátil.

překlady

1. rozbít silnými ranami

   • adygejština: жэхэкӏоцэн
   • angličtina: smash (up), bust
   • francouzština: ratatiner, fracasser
   • němčina: zerschlagen
   • ruština: расколотить

synonyma

1. roztřískat

související

• mlátit