rozbít

čeština

výslovnost

• IPA: [rɔzbiːt]

dělení

• roz-bít

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní
• k nedokonavému rozbíjet

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	rozbiji	rozbiješ	rozbije	rozbijeme	rozbijete	rozbijí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	rozbij	rozbijme	rozbijte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	rozbil	rozbila	rozbilo	rozbili	rozbily	rozbila
trpné	rozbit	rozbita	rozbito	rozbiti	rozbity	rozbita

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	rozbiv	rozbivši	rozbivše

význam

1. jedním nebo více údery zrušit celistvost pevného předmětu tak, že se rozpadne na dva či více kusů, které není snadné složit opět do původního stavu
   • Hráli na zahradě fotbal, ulétl jim míč a rozbil okno.
   • Několika ranami kladiva rozbila prasátko a horečně začala počítat mince.
2. poškodit něco (např. neodbornou manipulací) tak, že to přestane fungovat
   • Ten plechový budík už vám nepůjčím, zase byste mi ho rozbili.
3. (v ustálených spojeních) postavit, zřídit (stan, tábor)
   • Mojžíš pak vzav stánek, rozbil [jej] sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy.

překlady

1. zrušit celistvost

   • angličtina: break, snap
   • francouzština: casser, briser, rompre
   • italština: rompere
   • latina: frangere
   • němčina: brechen, zerbrechen
   • polština: zbić, rozbić
   • ruština: разбить
   • řečtina: σπάω, θραύω
   • slovenština: rozbiť
   • španělština: romper, quebrar
   • ukrajinština: розбити
2. —
3. postavit

   • angličtina: pitch

synonyma

1. (v obecném jazyce, expresivně) rozmlátit, roztřískat
2. polámat, pochroumat, zničit, (v obecném jazyce, expresivně) rozmlátit
3. —

související

• rozbitý
• rozbíjet
• rozbití
• rozbít se
• nerozbitný
• bít