čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [sxliːʒɛt], [zɦliːʒɛt][1]

homofony

editovat

dělení

editovat
  • shlí-žet

varianty

editovat

sloveso

editovat
  • tranzitivní
  • nedokonavé

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas shlížím shlížíš shlíží shlížíme shlížíte shlížejí / shlíží
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
shlížej shlížejme shlížejte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné shlížel shlížela shlíželo shlíželi shlížely shlížela
trpné shlížen shlížena shlíženo shlíženi shlíženy shlížena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný shlížeje shlížejíc shlížejíce

význam

editovat
  1. dívat se, hledět dolů (na někoho/něco, do něčeho)
    • Shlížím z kraje skály do údolí. Shlížel z věže na hloučky lidí na náměstí.
  2. chovat se povýšeně
    • Shlíží k nám spatra.

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Skupina sh má dvě varianty spisovné výslovnosti: [-sx-] a [-zɦ-]. V případě první možnosti se uplatňuje tzv. postupná spodoba, kdy se písmeno h vyslovuje nezněle podle předcházejícího s; tato výslovnost je tradičně obvyklejší v Čechách. Ve druhém případě, běžnějším na Moravě, výslovnost určuje tzv. spodoba zpětná, při níž naopak písmeno s je vyslovováno zněle podle následujícího h. Viz Čeština všední i nevšední. Redakce Jaroslav Kuchař, Slavomír Utěšený. Praha : Academia, 1972. Kapitola Tož na schledanou!, s. 31.